Fakt dobrá pistácie

Řečík pistáciový

Strom, na kterém roste „zelené zlato“ neboli pistácie, patří ke starodávným plodinám, původem z Blízkého východu. Zmínky o jeho pěstování sahají až do starověké Mezopotámie a do Evropy se dostal v období antiky. Vzhledem je spíše širší než vyšší, s dlouhými, užšími listy, které na podzim shazuje.

Kdybyste si náhodou chtěli vypěstovat pistácii u sebe na zahradě, což není úplně nereálná představa, nezapomeňte, že se jedná o strom dvoudomý. To znamená, že potřebujete minimálně dva exempláře, samčí a samičí. Vyhovovat mu bude subtropické klima a sucho. Ve vlhkém prostředí se mu dařit nebude. Zato ale jsou mrazuvzdorné a naši, relativně mírnou, zimu zvládnou s přehledem.

V dnešní době k největším pěstitelům a exportérům patří Írán, Spojené státy a Turecko. Těsně v závěsu pak Řecko, Čína a Sýrie.

Co všechno nám pistácie mohou poskytnout?

Jak už jsme zmiňovali na začátku, pistáciím se taky říkává „zelené zlato“. A ne nadarmo. Patří k ořechům s vyšší cenovkou a cukrovinky nebo dezerty na bázi těchto plodů byly vyhledávanou pochoutkou už od prvopočátku jejich původu. A pochoutkou ne pro ledaskoho, ale přímo pro krále. Také jsou velkým přínosem pro naše zdraví, doslova jsou nabité prospěšnými látkami. K tomu připočítejte malou kalorickou nálož a máte na světě velmi chutnou a žravou superpotravinu.

Obsahují velké množství proteinů, vlákniny, zdravých tuků, minerálů a vitamínů. Množství obsažených antioxidantů dohlíží na zdravé srdíčko a jsou prevencí rakoviny. Pravidelná konzumace pistácií se tak postará nejen o zdravé tělo zevnitř, ale i z venku. Prospívají pleti, vlasům i nehtům. Vypsat všechny živiny jmenovitě, by vydalo na další článek.

A nemusíte se jich vzdávat ani pokud jste v hubnoucím procesu. Právě pro velký obsah živin a málo kalorií jsou ideální svačinkou, klidně pro každý den. Samozřejmě v přiměřeném množství. Víme svý, že jo. Sednete si jen tak k pytlíčku nebo misce plné ořechů a za chvíli, kde nic tu nic.

Slané, sladké i jen tak přírodní

Kolík lidí, tolik chutí, tolik příchutí pistácií. Samozřejmě nejznámější a asi i nejoblíbenější jsou pistácie ve skořápce, pražené, solené. Nejlepší jsou ty, které se otevřou přirozenou cestou při dozrání. Pak je ještě alternativa mechanického otevření slupky. Na našem e-shopu ovšem dáváme přednost pistáciím s přirozeně puklou skořápkou.

Pro svou nezaměnitelnou výslednou slanou a křupavou chuť musí nejdříve podstoupit slanou, několikahodinovou lázeň a pak se pěkně opražit. Stejný postup je i u jiných příchutí, pokud plody zůstávají ve svém původním obalu.

Pokud sůl máte ve svém jídelníčku, z jakéhokoliv důvodu, omezenou, pak si objednejte pistácie v naturálním provedení. Bez ochucení, bez pražení. Možná bude chybět ta známá slaná chuť, na druhou stranu si vychutnáte pistácie tak, jek je příroda stvořila. Nasládlé a máslové. Pokud bude chybět opražení, to snadno doženete na suché pánvičce.

No a v případě, že loupání pistácií není nic pro vás, i když takového člověk, aby jeden pohledal, máme verzi již vyloupanou. Ať už ve slané nebo přírodní podobě.

Naturální a už oloupané oříšky vám také velmi usnadní jejich použití při vaření nebo přípravě dezertů. A že to jsou dezerty náramné. Nejznámější je asi turecká pochoutka baklava nebo pistáciová zmrzlina, obzvláště ta z italské gelaterie. Rozdrcená nebo rozemletá jádra jsou pak oblíbenou, nejen chutnou, ale i oku velmi lahodící, ozdobou sladkostí.

Velmi povedenou pochoutkou je pistáciový krém neboli 100% pistáciové máslo. S nezaměnitelně zelenou, pistáciovou barvou a tou nejlahodnější chutí.

A na závěr pár pistáciových pikantností

• Patří k nejstarším plodinám, o kterých najdete zmínku dokonce i v knize knih – Bibli.
• Ani pistácie, stejně jako kešu, vlastně není ořech, ale semínko svého stromu.
• Díky své nakřáplé slupce mu v Číně přezdívají „šťastný ořech“ a v Íránu pro změnu „usměvavý ořech“.  Při pojídaní šťastných oříšků nemůže nikdo být nešťastný, to je jasná věc. A to už stojí za to za ně, sem tam, utratit peníz.
• Jejich tenké, suché slupky mají při tření o sebe sklony k samovznícení. Transport velkého množství této suroviny proto má svá přísná pravidla.